Myšlenky jsou "tím, co si myslím", a nikoli "tím, kto jsem".
Skutečnost, že mužete pozorovat své myšlenkové a emoční návyky z hlediska nestranného pozorovatele, pomáha tyto návyky změnit tak, aby byly méně nutkavé a automatické. Začína se zdát, že myšlenky "se ode mne oddělují" a už nejsou "mým skutečným já".
Když si uvědomíme, že jednáme na základě zvyku, rovnež to ukazuje na přítomnost vnitřního pozorovatele. Přemýšlejte, jaký je rozdíl mezi výrokem "Život je nuda" a "Jsem ze sebe unavený". Tentýž rozdíl v zaměření pozornosti je naznačen ve výroku jako "Měl jsem takový vztek, že jsem nevědel, co dělám" a "Dívala jsem se na sebe, jak jsem na ni rozzuřená". První výrok naznačuje, že pocity zlosti vytlačili schopnost pozorovat, zatímco druhý ukazuje, že tu existuje vědomí, které zústavá nezúčastněné.
Helen Palmer: Velká kniha o enneagramu, str.29 a 37